arachnofobie??

26. října 2015 v 18:58 | eai |  stories
Tak nějak odmala mám panickou hrůzu z pavouků, kterou mi navodili moji příbuzní, bratranec se sestřenkama. Jsou o pár let starší a vždy, když jsme se sjížděli k babičce, tak mě strašili, že maj v ruce obrovskýho pavouka a chystají se ho po mně hodit a takhle jsme se honili po celý zahradě, dokud se neukázalo, že v ruce nic nemají. Tady to všechno začalo.
Zpočátku jsem se bála i naprosto nevinně vypadajících sekáčů, v životě ani toho nejmenšího pavouka bych nezašlápla, natož se k němu přiblížila. Když mi bylo 12, tak jsme se přestěhovali z Prahy na klidnou vesnici, kde jsem musela své jediné fobii začít čelit a to ve velkém. Postupně jsem si začala zvykat, ale stejně mě totálně vyvedlo z míry, když jsem šla na záchod a vedle toaleťáku seděl můj osminohý nepřítel, nebo když jsem šla pro něco do sklepa a vedle zapínače na světlo (zaboha si nemůžu vzpomenout na pravé jméno tý věcičky) jsem našla obřího domácího pavouka velkýho jak moje ruka. Nikdy jsem schody nevyběhla rychleji, než v ten moment, a když už i otec musel zasáhnout tak, že ho doslova utopil v raidu, tak to už něco znamená.
Ale dnes jsem udělala velký pokrok! Šla jsem přiložit do kotle, vyjdu ze vchodových dveří a hned vedle mě tak nevinně vyhlíží větší pavouk, tak jsem si střihla monolog. "Ty tu jen tak sedíš a nic neděláš, žejo. Jenomže jsi narazil na nesprávnou osobu." Zula jsem si jednu pantofli a prostě ho zabila, přičemž zůstal přilepený na zdi. Doufám, že bude příkladem pro další nečekané návštěvníky našeho domu a nestrčí tam už žádnej ani jednu nožičku.
Sama sebe jsem překvapila, protože ještě před pár lety bych začala neskutečně zdrhat s tepem tak 200 a zavolala otce, ať to vyřeší, že se tam do tý doby nevrátím. Jsem na sebe hrdá :3.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama