Děčín trip

28. října 2015 v 11:20 | eai |  stories
Jelikož se nám v létě jedna babička z nevysvětlitelných (uhh, třikrát jsem to přepisovala, než jsem to napsala správně) důvodů odstěhovala až do Děčína, který je od jejího původního bydliště, kde jsme to k ní měli pouhých 10 kilometrů, celých 186 kilometrů. Na jednu stranu jsme z určitých důvodů, které vám tu teď nebudu vysvětlovat, rádi. Na tu druhou, moje devítiletá sestra jí má ráda a my jí nechceme babičku odepírat, takže jsme si řekli, že ji tam párkrát do roka teda vezmem. No a podzimní prázdniny se naskytly jako skvwlou příležitostí, jak si do Vánoc odbýt tuto povinnost.
Řeknu vám, vydržet cca přes 3 hodiny v autě s nejukecanjším dítětem, který kdy poznáte, to je totální horor. Plus jsme se ještě cestou tam stavovali v Praze, aby si mamka došla k doktorce, což zabralo celou další hodinu. Na to konto jsem se zvedla a šla jí koupit "ábíčko", který se pak stejně ukázalo, jako k ničemu. Cestou tam, možná tak 10 minut na to, co jsme sjeli z dálnice směr na Ústí nad Labem, který stejně ještě z toho sjezdu bylo moooc daleko (protože dálnice až tam for some reason nevede), tak sestra se začala ptát, přesně, jak oslík ze Shreka: "Už jsme v Děčíně?" "A teď?" a táákhle asi opravdu několikrát, kdy jsme si s oddechem ulevili při říkání: "Už jsme v Děčíněě"
Byla jsem tam u ní poprvé a proto jsem nevěděla, jak to tam vůbec vypadá a byla jsem docela i mile překvapena. Maličká novostavbička, krásná zahrádka i s prostorem na bazén, který na konci léta babička sklidila. Mínusy? Hluk z okolních často projíždějících kamionů, ještě tam nemá sprchu (abyste neřekli, že je špindíra, tak se jezdí koupat k tetě, která taky bydlí v Děčíně), ani záchod (samozřejmě, že má suchej, kdo by někam šel bydlet uplně nez záchoda.. :D ) a největší mínus pro mě je asi to, že tam není internet. Hmm, možná si říkate, jak moc velké mínus to pro mě jako může bejt, jenomže když tam nikoho neznáte a je to totálně odlehlý od hlavního města, takže i možnost někoho poznat se ztrácí v nedohlednu.. Navíc jsem prostě internet child, už odmala. Ale i tak jsem si řekla, že bych se v létě mohla na pár dní zastavit, že by mi to asi neuškodilo.
Cesta zpátky byla stráášně zdlouhavá a potkávali jsme samý střelce na silnici. No, radši o tom ani mluvit nebudu, sice jsem neřídila, ale i přesto mi ještě teď tuhne krev v žilách, jak jsou ti lidé na silnicích tak bezohlední, vždyť nás mohli i zabít, nebýt máminých super řidičských schopností. Ach ano, moje máma umí skvěle řídit, už jen proto, že to měla několik let z povolání, takže v autě s ní se rozhodně nebojím, jak možná spoustu z vás, co slýchám mezi kamarády :D. Hlavně už na pár kilometrů, při cestě domů a urgentní potřebě se dojít vyčurat, nám zavřeli hlavní tah. No vážně! Takže místo klasických 10ti minut jsme to domu jeli takových 30. Díky bohu jsem to já i můj močový měchýř přežili bez újmy.

hodinové čekání v nemocnici na mamku a výhled z terasy baráčku na podzimem zbarvené lesy a zahrádku, není bohužel vidět celá
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama