sleep is for weak

29. října 2015 v 3:26 | eai |  thoughts and opinions

Jsou 3 hodiny ráno a já nemůžu spát. To už se mi dlouho nestalo. Tak nějak jsem si řekla, že sem napisu. Píšu z mobilu, protože se mi už nechce z nějakého důvodu otevírat notebook.
Před pár chvilkama jsem docela knihu, kterou mi dnes (och, vlastně včera, ale já nemám nový den do té doby, dokud nejdu spát a ráno se opět neprobudim, nerikejte mi, že to nemáte taky tak) darovala babička, Girl online od Zoe Sugg, kterou můžete znát též jako Zoellu. Ještě před pár dny jsem psala na svůj facebook, že nechapu, co je to za boom, že najednou všichni youtuberi zaclo psát knihy, ale u Zoe mám pocit, jako by byla první, kdo to zrealizoval, kniha byla vydána (teď nevím, jestli v Americe nebo v Anglii) už v roce 2014. Spis jsem se nad tím začala rozcilovat, až když jsem zjistila, že se do toho začínají pouštět i českoslovenští youtuberi. No a ejhle, jedna taková kniha mi shodou náhod spadla přímo do klína. Řekla jsem si, že to teda zkusim, nebudu soudit, když nic nevím. Můj názor? Kniha mi přijde poloamaterska (tak samozřejmě, co jsi jako čekala Eai) a hlavně příběh byl neskutečně kycovity. Ano, ráda ctu romány dnešních spisovatelů, jako třeba knižní série Selekce a jiné, ale tohle bylo moc americké, opravdu až moc. Ale příběh jako takový mě neskutečně vtáhl do sebe, ani jsem nestihla mrknout. Zároveň kniha upozorňuje (dle mého názoru) na jistá nebezpečí internetu. Nebudu vám zde spoilovat příběh, prectete si sami :P Kdybych měla vyjádřit své celkové hodnocení? Tak 6,5/10.
No ale co mě vyděsilo po přečtení trochu víc, bylo to, že známý pocit únavy po čtení nějak nepřišel. Řekla jsem si, že si dam cigo z okna, nechtělo se mi chodit nějak na vejminek, musela bych skrz celý barák a to je prostě moc práce a hluku. Tak jsem si vzala kabát, aby mi nebyla moc zima, otevřela okno a zapálila si.
Bydlim v takové zapadlé vesničce, kde se cca po půlnoci zhasina těch pár pouličních lamp, co tu máme a obvykle je tu tma, jak v pytli. Ale dnes bylo takové zvláštní pochmurno, ale svým způsobem magické. Venku mrholi a jak je už velký měsíc (uh, možná dokonce uplnek? nejsem si těmito věcmi úplně jistá :D) schovaný za hustými mraky, i přesto si jeho svit nachází cestu ven. Celé nebe vypadá, jako by se chtělo rozednit a začít novy den, ale zastavil se v tomto úseku čas. Koukat z prvniha patra na siluety stromů lesů v dálce, na střechy baráků, věci u nás na zahradě, všechno je to schované pod rouškou černého stínu, jako by se to všechno chtělo schovat, než přijde ráno. Úchvatný vyhled, ano, občas to tu za to i stojí.
God, takový moje noční pocity, ráno si možná řeknu, že jsem musela být sjeta, nebo co. Anebo taky ne, kdo ví.
Začínají se mi klizit víčka a tukam posledních pár pismenek, než upadnu do sladkého snoveho limba..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama